Jak reagovat na rady okolí?

d72215991Pravděpodobně jste „to“ slýchaly, nebo dokonce stále slýcháte. Od lidí, kteří vám jsou blízcí, a co hůř, možná i od cizinců, od lidí, které normálně neznáte, ba ani nepotkáváte. Mně se to stává neustále. RADY. Jdu po ulici a zastaví mě cizí paní, že bych měla miminko trošku víc přikrýt. Nebo mě zastaví pán, že to nosítko není vůbec zdravé.

Zprvu jsem nevěděla, jak na to reagovat, takže jsem jen sklopila oči, ale jak malá rostla, tak jsem získávala sebejistotu a dokázala na komentáře reagovat.

Třeba právě zmíněné nosítko. Používám jak šátek na nošení dětí, tak nosítko, konkrétně Manducu. Bohužel se ale na ulicích setkávám také s maminkami, které děti sice taky nosí, což je skvělé, ale k těmto účelům používají neergonomická nosítka, která dětem škodí a rozhodně nejsou zdravá. Když jsem se tedy například na hřišti setkala s maminkou, která byla nadšená z toho, že vidí matku „nosičku“ a zabředla se mnou rozhovor, taktně jsem jí vysvětlila výhody ergonomického nosítka. Častým argumentem byla finanční situace, kdy daná matka prostě řekla, že na takhle drahé nosítko nemá. Nevím nevím, ale taky jsem na svoji Manducu musela šetřit a rozhodně této investice nelituji, zdraví mého miminka je pro mě důležitější než všechny peníze světa. Bohužel jsem kolikrát také vyzkoušela zabřednout rozhovor já, a ihned jsem spustila, že je neergo nosítko špatné. Teď zpětně už chápu, že jsem to neměla dělat.

A tak jaké je moje ponaučení na závěr? Nediskutujte, a nepouštějte se do ožehavých témat jako první. Nechte ostatní, ať si dělají co chtějí, i když víte, že je to špatně.

Reklamy

Bible všech matek

indir Užívám si první chvíle s malou Amálkou. Víte, je to teprve  takové oťukávání, vzájemně se poznáváme. Člověk by řekl, že si na mě zvykla, to je asi pravda, byla u mě devět měsíců, zná můj hlas, moji vůni. Ale stejně, všechno je pro ni na světě nové, nepoznané, neokoukané. Zvuky, lidé, hlasy, obrazy. Tak moc bych si přála ji ochránit od všeho zlého. Chtěla bych, aby ji v životě potkávalo jen to dobré. Vím, že to nejde, tak se alespoň snažím dělat všechno proto, aby mi věřila.

Nečtěte knihy! Jen jednu

Nevěřím  chytrým knihám, internetovým diskusím ani radám kamarádek. Věřím v to, že každé dítě je jiné, věřím svému instinktu. Jedna jediná cesta mi pomohla, nedala mi rady, jak vychovávat své dítě, ale utvrdila mě v tom, že to, že věřím jen sama sobě a svému instinktu je správně. Pomohla mi najít sama sebe.

Poslouchejte svůj instinkt

Okolí mi říkalo, a stále říká, ať nechám moje děťátko „vyřvat“, že si nemůže zvykat na to, že k ní budu běhat. A víte co? Já k ní běhám moc ráda. Co když se v noci vzbudí, mám ji nechat plakat jen pro své pohodlí? Ale kdepak, ráda ji vezmu do náruče a ukonejším. Ucítí moje teplo, uslyší můj hlas a může spát dál. Copak na světě opravdu existují matky, které své dítě o tohle připraví? A samy sebe? Matky, které by se pro své děti nerozdaly? Kniha Koncept kontinua se mi stala biblí a povinně bych ji dala přečíst všem těhotným ženám.

Četly jste ji? Co na ní říkáte?

 

Otec u porodu, ano nebo ne?

A je to tady!

Konečně jsem si pod náporem nových událostí a změn v mém životě, našla čas i na to, pochlubit se vám, čtenářům mého blogu. Blog by se ode dneška měl správně jmenovat JSEM MATKOU, ale samozřejmě jméno měnit nebudu, beru to jako milou nostalgickou vzpomínku a součást toho, jak miminko rostlo. Jako by to bylo včera, a už držím v ruce to krásné voňavé miminko.

father

Amálka se narodila 29. 9. 2015 v 16:52 a v tu chvíli se mi změnil svět. Bála jsem se bolesti, ale ve chvíli, kdy mi ji položili na hrudník, jsem na ni zapomněla a je pravda, že ani teď, velmi krátce po porodu, si nejsem schopná vybavit, jaká ta bolest vůbec byla.Ta láska k dítěti to absolutně přebila.

Manžel u porodu? Za mě ne!

Neměla jsem manžela u porodu. Myslím si, že porod je něco, co je velmi intimní a nemělo by se to týkat mužů. Určitě je krásné, když je muž součástí toho, kdy se narodí dítě, kdy vznikne nový život, ale trošku jsem se bála toho, že na mě potom nebude pohlížet jako na ženu. Chci tím říct, že pohled na mé krvavé pohlavní orgány rozhodně není nic hezkého, proto jsem tam byla raději sama.

Jaký máte názor na muže u porodu vy?

Fobie z těhotenství

Dítě roste a s ním rostou i moje myšlenky na to, jaká budu máma. Snažím se vyhýbat rádoby odborným knihám a ještě víc diskuzím. I když ani to se mi občas nevyhne. Na Facebooku sleduji pár stránek, které se týkají mateřství. Občas tam jsou příspěvky přínosné, občas teda stojí fakt za to. Velmi často se pozastavím, němě zírám a přemýšlím, jestli to (nastávající) maminky myslí vážně. bricho Tudleva tam byla fotografie dítěte a dvou mužů s dotazem, jestli by se čtenářky nevyjádřily, který muž je podle nich otec dítěte, neboť potenciální otcové jsou oba a maminka si není jistá. Uf. Všechna čest administrátorům, já bych na to neměla nervy. Další diskuse se rozvinula včera, kdy jedna maminka psala, že snědla asi deset kousků sushi s lososem, jestli to může dítěti ublížit. Tábor se rozdělil na dvě části – první se rozdělila na ty, kteří říkali, že se nic nestane. Druhá se do maminky pustila, že je nezodpovědná a dvé dítě zabíjí. Já teda nevím, jím všechno, ale s mírou, jediné, co bych si netroufla, je tatarák. Proboha. Těhotenství není nemoc. Jasně, že nepůjdu a nevypiju denně litr vína, ale decku si občas dám. Kávu si také dám. Dám si vlastně všechno, na co mám chuť. Dělá mě to šťastnou. Štastná matka, šťastné dítě.

Neplánování života dětem

Taky si tak říkáte, čím to vaše miminko bude, až vyroste? 🙂 Napadlo vás to někdy? Mně už se to krátí, za chvíli tu bude s námi a čím dál víc mě to napadá.

Třeba bude doktor (bude mi vysvětlovat, že nemocná nejsem) nebo pilot (to bych mohla mít letenky zadarmo) nebo hasič (tady pro sebe výhody nevidím) nebo kadeřník (tak tady je to myslím jasné naprosto) nebo profesor (hlavně ne filozofie, to už doma jednou máme). Dál mě napadá překladatel, spisovatel, umělec – bude malovat obrazy nebo hrát ve Státní filharmonii, nebo učitel tělocviku, majitel psího útulku (protože po mě jistě bude mít dobré srdce), nebo to bude kuchař (a bude mi vařit). Nebo to bude popelář a bude šťastnej a práce ho bude bavit.

baby-pilot

At je čím chce, hlavně si říkám, aby ho to bavilo a naplňovalo. Rodiče by dětem neměli životy plánovat. Všechno už to stejně plánuje ten nahoře a tak bravurně, že bychom se až divili. Děti si musí vším projít sami, když se pro něco rozhodnou, měly by poznat, jestli je dobré nebo špatné, nebo si za tím stát a jít za svým cílem.

Přeji mé drahé děťátko, ať jsi svobodné a vždy si dokážeš najít správnou cestu a směr.

Máte také nějakou podobnou zkušenost? Napište mi o tom.

Jak se na mateřské nezbláznit

Jelikož mám čas přemýšlet nad různými věcmi, tak jsem se dostala i k tému „Jak se nezbláznit na mateřské“. Ani nemrknu a tuto otázku budu řešit také, takže proč si pár takových užitečných rad nesepsat uz teď? Třeba se budou hodit i vám:-)

1) V šestinedělí bychom se měli věnovat jenom sobě a svým dětem, nějaká péče o dommácnost by měla jít absolutně bokem. Tak jsem si už teď zajistila, že mi přijde pomoct moje maminka. Manžel dokonce ani moc neprotestoval, protože chápe, že si budu muset na toho malého tvora zvyknout a on na mě.

mother
mother

2) Jděte spát zároveň s miminkem – no já vám nevím, ale tenhle bod mi moc nejde do hlavy. Jelikož ač chci nebo ne, postupem času se budu muset domácnosti věnovat a kdy jindy, než když miminko spí? Nemluvě o času, který bychom měli věnovat samy sobě, jako je péče o tělo či pouhá relaxace u knížky.

3) Zapojte manžela – v tomto případě upřímně doufám, že nebudu muset nikoho zapojovat, protože se zapojí sám, na miminko se moc těší. Je mi však jasné, že s chlapi neumí představit, jaká je to fuška starat se o dítě, takže je nutné mít trpělivost.

4) Najděte si chvilku pro sebe – I kdybyste měla dát miminko na hodinu tchýni, aby se s ním šla projít,  udělejte to. Dejte si nohy na stůl a vypněte. nebo si zajděte na masáž, kupte si něc na sebe, zajděte si s kamarádkou na večeři, prostě utrácejte! Já vím, matky na mateřské to mají s penězi těžké, ale nezapomeňte, že si můžete vzít kdykoliv půjčku od Ferratum.cz

Mé dva problémy v těhotenství

Štrůdl mánie mě stále nepřešla, to jen tak na začátek. Dohnalo mě to tak daleko, že jsem si ho nakonec vážně začla i péct a dokonce, když jedeme někam na návštěvu, tak hostitele předem prosím, aby nachystali štrůdl jako dezert. Asi vypadám nezdvořile a na otázku „Co byste si dali?“ bych měla odpovědět něco jako „nedělej si těžkou hlavu“ nebo „neobtěžuj se“, ale ne, já vyklopím „štrůdl!“:-) Snad to s úsměvem berou i ostatní.

Dnes bych chtěla trošku přiblížit, co mi brání v tom, užívat si těhotenství:

bricho

Mám strach ze strií, proto své tělo pravidelně mažu olejem. Jasně, existují drahé krémy a mastičky a kdesi cosi, ale já si myslím, že než se patlat nějakou chemií, tak se raději budu patlat (téměř) přírodním olejem. Používám olivový a musím zaklepat, ale doteď se mi žádné strie neudělalaly. Prý je to ale genetické, takže děkuji mamince, že mi dala skvělou výbavu do života. Doufám, že jsem to nezakřikla.

Dalším mým problémem je pálení žáhy. Říká se, že čím víc maminku pálila žáha v těhotenství, tím vlasatější bude dítě. No tak mně se asi narodí dítě s afrem, jinak si to neumím představit. Někdo doporučuje na žáhu mléko, já doporučuji vodu s jedlou sodou. Rozmíchat a vypít. Je to hnusné, nebudu lhát. Ale pak se vyříháte a je po problému.