Co mě fakt nebaví

Když jsem otěhotněla, všichni mi říkali, ať si těhotenství užívám, že je to nejkrásnější období v životě. Jsem v osmým měsíci a pořád čekám, kdy to nejkrásnější období přijde. Nechci působit jako krkavčí matka, ale zatím bylo těch negativ mnohem víc, než pozitiv.

První tři měsíce jsem prozvracela. Nejdřív jsem „jenom“ zvracela, potom jsem postupně slábla, až jsem byla schopná jenom ležet a zvracet. Měla jsem nejmastnější vlasy na světě, nádobí se mi doma hromadilo a třeba o nákupech ani nemluvím.Upřímně obdivuji manžela, že vydržel:-) Nakonec jsem dostala léky, protože jsem zhubla asi o deset kilo. Samozřejmě, že se u mě žádné mateřské city neprojevily, naopak. Proklínala jsem drahého, že mi dítě udělal.

pregnancy

Už jsem nevěděla, co dělat, když to prostě ze dne na den přešlo. Nechápu to. Pak jsem zvracela jen občas, když mi nesedlo nějaký jídlo.

No co se jídla týče – žeru jako prase!! Moc jsem nepřibrala, takže si pořád říkám, že „můžu“. Dítě v mém lůně je menší, než by mělo, takže si taky říkám, že musím:-)

Kyčle jsou mým dalším problémem. Bolí mě pořád – když chodím, stojím, ležím, prostě pořád.

A záda. Nemůžu kvůli nim ani spát. Bolí mě čím dál víc. Cvičím, plavu a je to čím dál horší.

 

A co vy, co vás nebavilo v těhotenství?

 

Nesnáším infantilnost

Většina matek na blogu nebo diskusích používá jazyk, kterému jsem asi úplně nerozuměla. Mluvím plynně anglicky a teď si budu do životopisu psát asi i jazyk debilštinu nebo jak se to nazývá.

Většina matek, které na ony diskuse přispívaly, totiž píše o tom, že byly dlouho snažilky, až potom vypočítaly ovulku a když se s manžou tulily, tak vznikl jejich mimísek. Zjistily to tak, že si udělaly těhu test, na kterým byl nejdřív duch a potom dálnice. Už teda nebyly snažilky, ale těhulky. Plesalo jim srdíčko radostí z toho, jak se jim zakulacuje bříško.  A když porodil, přešly z fáze těhulek do fáze maminek a na Facebook si do kolonky ŠKOLA napsaly – Škola života. No a povolání – Mateřská, ale určitě né dovolená.

OVULKA
OVULKA

Je to děsný, dělá se mi nevolno, jenom když o tom píšu.

Taky mám kamarádku, která je ve stejným termínu jako já a je děsně chytrá. Ví úplně všechno. Občas si vedle ní připadám jako debil.

Tudleva jí píchlo v břichu a od té doby je na nemocenské. Mě bolí pořád něco a moc to neřeším. Jen se teda snažím cvičit a plavat. No hold každá matka je jiná.

Ale chtěla bych, aby všechny byly jako já. Aby nemluvily zdrobněle a nešišlaly.

To by bylo krásně.

M.