Bible všech matek

indir Užívám si první chvíle s malou Amálkou. Víte, je to teprve  takové oťukávání, vzájemně se poznáváme. Člověk by řekl, že si na mě zvykla, to je asi pravda, byla u mě devět měsíců, zná můj hlas, moji vůni. Ale stejně, všechno je pro ni na světě nové, nepoznané, neokoukané. Zvuky, lidé, hlasy, obrazy. Tak moc bych si přála ji ochránit od všeho zlého. Chtěla bych, aby ji v životě potkávalo jen to dobré. Vím, že to nejde, tak se alespoň snažím dělat všechno proto, aby mi věřila.

Nečtěte knihy! Jen jednu

Nevěřím  chytrým knihám, internetovým diskusím ani radám kamarádek. Věřím v to, že každé dítě je jiné, věřím svému instinktu. Jedna jediná cesta mi pomohla, nedala mi rady, jak vychovávat své dítě, ale utvrdila mě v tom, že to, že věřím jen sama sobě a svému instinktu je správně. Pomohla mi najít sama sebe.

Poslouchejte svůj instinkt

Okolí mi říkalo, a stále říká, ať nechám moje děťátko „vyřvat“, že si nemůže zvykat na to, že k ní budu běhat. A víte co? Já k ní běhám moc ráda. Co když se v noci vzbudí, mám ji nechat plakat jen pro své pohodlí? Ale kdepak, ráda ji vezmu do náruče a ukonejším. Ucítí moje teplo, uslyší můj hlas a může spát dál. Copak na světě opravdu existují matky, které své dítě o tohle připraví? A samy sebe? Matky, které by se pro své děti nerozdaly? Kniha Koncept kontinua se mi stala biblí a povinně bych ji dala přečíst všem těhotným ženám.

Četly jste ji? Co na ní říkáte?

 

Reklamy

Fobie z těhotenství

Dítě roste a s ním rostou i moje myšlenky na to, jaká budu máma. Snažím se vyhýbat rádoby odborným knihám a ještě víc diskuzím. I když ani to se mi občas nevyhne. Na Facebooku sleduji pár stránek, které se týkají mateřství. Občas tam jsou příspěvky přínosné, občas teda stojí fakt za to. Velmi často se pozastavím, němě zírám a přemýšlím, jestli to (nastávající) maminky myslí vážně. bricho Tudleva tam byla fotografie dítěte a dvou mužů s dotazem, jestli by se čtenářky nevyjádřily, který muž je podle nich otec dítěte, neboť potenciální otcové jsou oba a maminka si není jistá. Uf. Všechna čest administrátorům, já bych na to neměla nervy. Další diskuse se rozvinula včera, kdy jedna maminka psala, že snědla asi deset kousků sushi s lososem, jestli to může dítěti ublížit. Tábor se rozdělil na dvě části – první se rozdělila na ty, kteří říkali, že se nic nestane. Druhá se do maminky pustila, že je nezodpovědná a dvé dítě zabíjí. Já teda nevím, jím všechno, ale s mírou, jediné, co bych si netroufla, je tatarák. Proboha. Těhotenství není nemoc. Jasně, že nepůjdu a nevypiju denně litr vína, ale decku si občas dám. Kávu si také dám. Dám si vlastně všechno, na co mám chuť. Dělá mě to šťastnou. Štastná matka, šťastné dítě.

Mé dva problémy v těhotenství

Štrůdl mánie mě stále nepřešla, to jen tak na začátek. Dohnalo mě to tak daleko, že jsem si ho nakonec vážně začla i péct a dokonce, když jedeme někam na návštěvu, tak hostitele předem prosím, aby nachystali štrůdl jako dezert. Asi vypadám nezdvořile a na otázku „Co byste si dali?“ bych měla odpovědět něco jako „nedělej si těžkou hlavu“ nebo „neobtěžuj se“, ale ne, já vyklopím „štrůdl!“:-) Snad to s úsměvem berou i ostatní.

Dnes bych chtěla trošku přiblížit, co mi brání v tom, užívat si těhotenství:

bricho

Mám strach ze strií, proto své tělo pravidelně mažu olejem. Jasně, existují drahé krémy a mastičky a kdesi cosi, ale já si myslím, že než se patlat nějakou chemií, tak se raději budu patlat (téměř) přírodním olejem. Používám olivový a musím zaklepat, ale doteď se mi žádné strie neudělalaly. Prý je to ale genetické, takže děkuji mamince, že mi dala skvělou výbavu do života. Doufám, že jsem to nezakřikla.

Dalším mým problémem je pálení žáhy. Říká se, že čím víc maminku pálila žáha v těhotenství, tím vlasatější bude dítě. No tak mně se asi narodí dítě s afrem, jinak si to neumím představit. Někdo doporučuje na žáhu mléko, já doporučuji vodu s jedlou sodou. Rozmíchat a vypít. Je to hnusné, nebudu lhát. Ale pak se vyříháte a je po problému.

 

Bez štrůdlu se zblázním

Těhotenství si nakonec docela užívám, všechno je v pořádku, špatně mi nebylo nikdy. Jen nesmím mít hlad. Z toho jediného bych zvracela.  Ze začátku se mi chtělo pořád spát. Spala bych od rána do večera. A jedla bych, to taky.

Onehdá jsem si udělala hrnec kaše z pytlíku a k tomu dva plátky kupované sekané. Vím, něco takového jíst, je spíše o zdraví, ale nemohla jsem si pomoct. Měla jsem na tu kaši hroznou chuť. A byla to lahoda. V bříšku jako v pokojíčku. Taky mám podezření, že má miminko rádo štrůdl, mám na něj chuť v jednom kuse. Jen se mi s tím nechce dělat. Asi budu muset zajít k babičce na její výborný, tažený.

14967

Ale přestala jsem jíst párky. Vůbec mi to nechutná. A přitom mi dříve vůbec nevadily. V těhotenství se chutě mění. Hlavně, abych moc nepřibrala.

Jaké chutě máte vy? Já zase na ten štrůdl. Už mě to asi fakt donutí jít péct.

Co můžu a nemůžu

Od začátku těhotenství se neustále potýkám s různými radami. Odjakživa jsem člověk, který nenávidí rady druhých v případě, že se na ně sama nedotážu. Jsem tvrdohlavá a věci si dělám po svém. Moje matka říká, že neumím uznat pravdu druhých, což rozhodně není pravda, ale když pravdu mám já, tak je zbytečné se dohadovat s někým jiným o opaku:-)

A i kdyby,tak si hubu nabiju sama, ne ten dotyčný, co mi tak vehementně radil.

Takže když jsem otěhotněla, dostalo se mi několik osvědčených rad. Na mého nejvyššího rádce se pasovala tchyně.

S manželem neustále pijeme černý čaj. Jak už jsem psala v předchozích příspěvcích, nemám ráda hloupé baby weby a diskuse, nicméně jsem se přeci jenom raději podívala, co kdyby náhodou. A ouvej. Černý čaj tam byl. Nedoporučuje se. Rozhodla jsem se však dát na svou intuici, ne na weby.

A tak černý čaj piju dál, ale ne tolik silný. A když už přeci jen silný je, tak si tam prdnu citron a už tak tmavě nevypadá. Dokud moje malá prospívá, nemám se čeho bát.

Sýry. Měkké sýry taky doporučovaný nejsou. No jo, ale vysvětlujte to těhotenským chutím. Takže jsem si sem tam lupla.

Kafe. Zakázat mi kafe? Hahaha. Takže jedno dvě denně si dávám.  A neodradí mě ani vytřeštěné oči kamarádek.

Zelený čaj. Kdybych nemohla ani kafe, ani zelený čaj, jak bych přežívala?:-O Semtexu neholduji, tak nevím, jak bych dobíjela energii.

FORBIDDEN

Syrové maso je asi jediná věc, které se vážně vyhýbám.

Alkohol. No, trpím chudokrevností, takže decku dvě červeného vína si občas dám. Navíc – je advent. Mám snad chodit okolo stánků s medovinou a svařeným vínem a nedat si?:-)

Někteří lidé mě odsuzují, říkají, že jsem nezodpovědná. Nepřijde mi. Mé dítě je zdravé, roste a myslím si, že v malém množství jí opravdu nemůže nic ublížit.

A co vy, mamky, je něco, čemu jste se v těhotenství vyhýbali?

 

Co mě fakt nebaví

Když jsem otěhotněla, všichni mi říkali, ať si těhotenství užívám, že je to nejkrásnější období v životě. Jsem v osmým měsíci a pořád čekám, kdy to nejkrásnější období přijde. Nechci působit jako krkavčí matka, ale zatím bylo těch negativ mnohem víc, než pozitiv.

První tři měsíce jsem prozvracela. Nejdřív jsem „jenom“ zvracela, potom jsem postupně slábla, až jsem byla schopná jenom ležet a zvracet. Měla jsem nejmastnější vlasy na světě, nádobí se mi doma hromadilo a třeba o nákupech ani nemluvím.Upřímně obdivuji manžela, že vydržel:-) Nakonec jsem dostala léky, protože jsem zhubla asi o deset kilo. Samozřejmě, že se u mě žádné mateřské city neprojevily, naopak. Proklínala jsem drahého, že mi dítě udělal.

pregnancy

Už jsem nevěděla, co dělat, když to prostě ze dne na den přešlo. Nechápu to. Pak jsem zvracela jen občas, když mi nesedlo nějaký jídlo.

No co se jídla týče – žeru jako prase!! Moc jsem nepřibrala, takže si pořád říkám, že „můžu“. Dítě v mém lůně je menší, než by mělo, takže si taky říkám, že musím:-)

Kyčle jsou mým dalším problémem. Bolí mě pořád – když chodím, stojím, ležím, prostě pořád.

A záda. Nemůžu kvůli nim ani spát. Bolí mě čím dál víc. Cvičím, plavu a je to čím dál horší.

 

A co vy, co vás nebavilo v těhotenství?

 

Nesnáším infantilnost

Většina matek na blogu nebo diskusích používá jazyk, kterému jsem asi úplně nerozuměla. Mluvím plynně anglicky a teď si budu do životopisu psát asi i jazyk debilštinu nebo jak se to nazývá.

Většina matek, které na ony diskuse přispívaly, totiž píše o tom, že byly dlouho snažilky, až potom vypočítaly ovulku a když se s manžou tulily, tak vznikl jejich mimísek. Zjistily to tak, že si udělaly těhu test, na kterým byl nejdřív duch a potom dálnice. Už teda nebyly snažilky, ale těhulky. Plesalo jim srdíčko radostí z toho, jak se jim zakulacuje bříško.  A když porodil, přešly z fáze těhulek do fáze maminek a na Facebook si do kolonky ŠKOLA napsaly – Škola života. No a povolání – Mateřská, ale určitě né dovolená.

OVULKA
OVULKA

Je to děsný, dělá se mi nevolno, jenom když o tom píšu.

Taky mám kamarádku, která je ve stejným termínu jako já a je děsně chytrá. Ví úplně všechno. Občas si vedle ní připadám jako debil.

Tudleva jí píchlo v břichu a od té doby je na nemocenské. Mě bolí pořád něco a moc to neřeším. Jen se teda snažím cvičit a plavat. No hold každá matka je jiná.

Ale chtěla bych, aby všechny byly jako já. Aby nemluvily zdrobněle a nešišlaly.

To by bylo krásně.

M.